V červnu a září roku 2002 se naše třída Kvinta D zúčastnila výměnného zájezdu do Kolína nad Rýnem. Našim hostitelem v Německu bylo Gymnázium Fridricha Schillera v Kolíně. 15 českých a 15 německých studentů se společně zúčastnilo zajímavého programu, který se převážně vztahoval k tématu „ Městská doprava v Praze a Kolíně“. Své místo si ale našlo i poznávání kulturních památek partnerské země. Každý nás bydlel v rodině studenta. Díky tomu jsme neustále konverzovali německy a rozšiřovali si slovní zásobu. Měli jsme tak možnost velmi dobře poznat rodinný život v Německu. S našimi partnery jsme strávili vždy celý den, až na několik málo vyjímek. Velmi zajímavá například byla možnost zúčastnit se společně s německými kamarády vyučování, kde byly zřetelně vidět rozdíly mezi českým a německým stylem výuky. Zajímavé bylo také pozorovat, jak se tráví v Německu přestávky. Ke škole patřil totiž velký dvůr, dalo by se spíše říci sportovní areál s mnoha hřišti. Na pozemcích školy se také nacházel stánek s občerstvením. Na školní zahradě jsme mimo jiné trávili i poslední odpoledne a večer. Němečtí učitelé pro nás připravili báječné grilování spojené s vypravováním nejkrásnějších zážitků a hodnocením projektu.
   Jak již ale bylo řečeno, zajímala nás hlavně doprava. V rámci projektu jsme navštívili kolínskou dopravní centrálu, kde jsme byli seznámeni s vedením elektrických drah. Poznali jsme také zásadní odlišnosti od pražské dopravy. V Kolíně se například nerozlišuje metro a tramvaj. Jejich dráhy jsou v centru vedeny většinou v podzemí a na okraji Kolína jezdí „U-Bahn“ většinou nad zemí. Vyslechli jsme si také přednášku o problémech parkování ve větších městech a poznali jsme metody, kterými se kolínští dopravci snaží tuto situaci řešit. V jednotlivých skupinkách jsme zpracovávali různá témata související s dopravou. Mezi ně patřily autobusy, tramvaje, metro, alternativní doprava či kultura cestování. Vypracovávali jsme také dotazníky, mluvili s cestujícími. Výsledky našich průzkumů jsme později porovnali se situací v české dopravě a nakonec prezentovali na společném, závěrečném vyhodnocení.
   Volný čas jsme trávili po svém- nenudili jsme se, dobře jsme se bavili...

Katka Svatošová

   Jak už je na naší slavné škole zvykem, pořádá se každým rokem několik žákovských výměn s partnerskými školami z celé Evropy. "Druhá" polovina naší třídy podstoupila roku 2002 tento zájezd do 534 km vzdáleného Bornheimu.
   Na počátku bylo slovo, to slovo bylo německy a začíná domlouvat celou akci. S německými žáky přijedou dvě učitelky, Frau Weberdorf a Frau Jestrabek. S námi jsou dvě profesorky, slečna (paní) Trösterová (Kurková) a slečna Potočkiová. Nejdříve dostáváme "Steckbriefy", karty s fotkou a osobními údaji účastníka. K překvapení všech jsou mezi nimi jen dva kluci: "Jak mám vysvětlit mámě, že budem mít doma holku?"
   Přijíždějí a vypadají jinak než na fotkách, MLUVÍ JEN NĚMECKY a neobdivují to, kde stráví příštích sedm dní. Program je typický -Rudolfínská Praha. Bohužel, vzdělávací náplň nezaznamenává očekávaný úspěch a po několika hodinách chození rozpálenou Prahou se někteří nestraní vulgárního protestu. Oficiální cesty dvakrát končí v Podolském koupališti, ale každý večer je tráven, na přání Němců, v biliárdu. Vše v pořádku.
   Do širšího povědomí neinfiltrovala žádná informace, která by nasvědčovala tomu, že by byl někdo hrubě nespokojen s programem a jeho průběhem. Tedy až na výjimky, samozřejmě.
   Češi v Německu začínají menším trapasem. Jedeme celá třída jedním autobusem, do Bornheimu dorážíme o tři hodiny později a ti, co míří do Erwitte, doráží až v jedenáct hodin místo avizovaných osmi.
   Zjišťujeme, co to znamená německý luxus. Vidíme též architektonický skvost, Europaschule Bornheim. Program je na vysoké úrovni: tesáme sochy do itongu -znamenité. Horší je to s umístěním, jsme roztroušeni do různých "dorfů", "talů" a "heimů" kol Bornheimu, mezi Bonnem a Kölnem, do kterého vyrážíme. Shlédli jsme, co s centrem udělalo spojenecké bombardování a jak se s ním vypořádali němečtí architekti.
   Někteří se scházejí v bowlingu, někteří v baru -a jiní sedí doma. Všichni se asi shodnou na tom, že nejzábavnější byla návštěva zábavního parku, Phantasialandu. Žel bohu, často jsme se setkávali s konflikty v jednotlivých párech ohledně programu ve volném čase, nutno ale dodat, že naše sochy, slepené v sloupy, dopadly znamenitě, jako výtečné byly ohodnoceny i německým učitelským sborem. Jsou ozdobou tamějšího atria. Konec dobrý, všechno dobré a já věřím, že každý na výměnu rád vzpomíná.

Tak doufejme že si nás Němci ještě někdy rádi pozvou!

Martin Opekar

Fridrich V., kurfiřt falcký, v Čechách známý pod označením "zimní král" se stal předmětem společného bádání 18 pražských a 18 schriesheimských gymnasistů v létě a na podzim 2001. V Praze se nejprve smíšené česko - německé skupiny zabývaly dílčími tématy jako "Moda v 17. století´"," Fridrich Falcký v Praze", "Osobnosti kulturního života, které spojují Čechy a Falc", "Rodokmen Fridricha Falckého", "Architektura 17. století", "Bitva na Bílé hoře". Projekt také významně podpořila návštěva výstavy "10 století architektury". Výsledkem projektu bylo vytvoření a hlavně prezentace koláží, které přinesly mnoho nových a zajímavých informací. Tyto koláže byly vystaveny jak v prostorách gymnázia Na Pražačce, tak i gymnázia Schriesheim.
Karlův most v Praze a Starý most v Heidelbergu se staly architektonickým symbolem spojení obou historických zemí. Kromě malého městečka Schriesheim hledaly opět smíšené skupiny studentů zajímavosti ke svému projektu i v historickém městě Heidelberg, přičemž významným bodem programu byla prohlídka sídla Fridricha Falckého, zámku Heidelberg. Projektové aktivity v Německu spočívaly především ve zpracování fotodokumentace k významným historickým objektům - vyvrcholením byla prezentace na společném setkání účastníků s učiteli a rodiči německých studentů.

Postřehy účastníků:

Je úterý 13. června, 16.30 odpoledne. Celá KD-B se sešla na Hlavním nádraží za účelem příjezdu našich německých kolegů. Sešli jsme se o čtvrt hodiny dříve, abychom všechno stihli, už jsme se chystali na nástupiště, když se z rozhlasu ozvalo…."4.kolej vlak Kolín-Praha očekávaný příjezd 16.43…vlak se opozdí o 40 minut…………" To nám to pěkně začalo.
Měli jsme samozřejmě strach, co nás čeká. Napřed jsme si kladli otázku, jak vyplnit volný čas, a pak zase, jak to udělat, abychom všechno stihli. Nakonec to dopadlo až nad očekávání dobře.
Za úporného vedra absolvovali studenti z Kolína hned druhý den prohlídku Prahy. Mnoho z nich bylo Prahou přímo nadšeno. A to nejen ve dne.
Náš noční život byl totiž opravdu pestrý, takže jsme toho moc nenaspali. I přesto nás projekt týkající se PIVOVARNICTVI zaujal.
Navštívili jsme "známý" pivovar Louny a věhlasnou hospodu U Fleků. A výsledkem celotýdenního úsilí se staly koláže s důležitými informacemi o pivu, a hlavně vlastní pivo nazvané Žižkův Bolehlav. Tohle všechno by se určitě nepodařilo bez obrovské podpory paní profesorky Ruder a pana profesora Holce.
Týden utekl jako voda. V úterý jsme všichni mírně rozespalí zase stáli na nádraží. Vlak přijel včas, takže jsme se rozloučili. Němečtí studenti nastoupili do vlaku, zamávali a byli pryč a my jsme vydechli.

Výměnné zájezdy se uskutečnily v průběhu června a září 2000, na obou stranách se zúčastnilo po 12 studentech.
Pro pražskou část projektu si vždy smíšená skupina účastníků vyhledala zajímavé nebo problematické lokality (Karlovo náměstí, Letenské sady, zahrady Pražského hradu, Šlechtova rychta, Stromovka - Nadace Tři duby). V přípravné fázi studenti sbírali písemný materiál, při pobytu německých hostů pak v národnostně smíšených skupinách navštívili příslušné instituce (nadace, úřady), fotografovali zvolenou lokalitu a posléze své poznatky zpracovali na plakátech, které nejprve s komentářem v němčině představili svým spolužákům a posléze vystavili v prostoru chodeb gymnázia.
K projektu byl realizován i doprovodný program - společná návštěva Terezína, Křižíkovy fontány, sportování….
V Kölnu se účastníci zabývali lokalitami Volksgarten, Rheingarten a Melatenfriedhof. Doprovodný program sestával z prohlídky města a Katedrály, výletu a jízdy kanoemi po říčce Niers, návštěvy koncertu v Kolínské filharmonii apod.

Na obou stranách se hostitelé snažili hostům poskytnout maximálně zajímavý program a vstřícnost rodin byla zárukou velmi dobré atmosféry při realizaci projektu v Praze i Kölnu.

Když jsme 23.4.1999 stáli na Hlavním nádraží a čekali na příjezd našich německých "kolegů", měli jsme smíšené pocity.
Po příjezdu vlaku z nás všechno opadlo. Němci vypadali velmi mile a my se bláhově domnívali, že po tak dlouhé cestě budou unaveni. Chyba lávky! A co víc, týž večer jsme s nimi bruslili na stadionu a místo aby oni byli unaveni, dokonale utahali nás. Zařekli jsme se, že to tak nenecháme, a v průběhu těch několika dní, co zde strávili, jsme jim to vraceli. Když odjížděli, svěřili se, že po návratu budou 3 dny a 3 noci spát.
Myslím, že jsme se všichni snažili, aby pobyt u nás byl co nejlepší, a ukázat jim z Prahy co nejvíc. Některá místa je zaujala víc a některá méně, ale nejvíc je zaujalo Zrcadlové bludiště na Petříně, dětské hřiště na Vyšehradě a čajovna na Žižkově.
I výtvarný projekt SECESE se podle mého soudu velice vydařil. Viděli jsme spolu několik výstav a také jsme vytvořili spoustu zajímavých dílek. Byli jsme se dokonce podívat na jednu výstavu až v Českém Krumlově.
Při vyprovázení našich kolegů na vlak někteří dokonce i plakali, ale s vyhlídkou brzkého shledání odjeli domů.

Jana

7.6.1999 v 7:30 jsme čekali na příjezd našeho vlaku do Německa. Po 9 hodinách jízdy jsme dorazili do Bonnu. Cestou jsme viděli (tedy jenom někteří) legendami opletenou skálu Lorelei. V Bonnu hrozně pršelo a my jsme měli deštníky sbaleny až na dně našich kufrů, a tak jsme hrozně zmokli. Po neslavném začátku se počasí umoudřilo a po zbytek pobytu se na nás stále usmívalo slunce.
Navštívili jsme spoustu krásných měst a míst. Nádherná je katedrála v Kolíně nad Rýnem, i když chrám svatého Víta je chrám svatého Víta a hlavně je náš.
V Kolíně jsme také byli v galerii, která je asi třikrát větší než Veletržní palác v Praze a na jejíž zhlédnutí jsme měli přesně jednu hodinu.
Byli jsme si také prohlédnout Bonn, kde mají růžovoučkou radnici, výbornou pizzu a kde se málem ztratili i naši němečtí ochránci.
Naše výlety jsme prokládali prací na projektu v bornheimské Europaschule. Tato část projektu se zabývala porýnskými expresionisty.
Poslední den pobytu jsme byli v cirku, který mají jednou do roka ve škole. Programu se zúčastňují žáci i učitelé a všichni si užijí moc legrace.
Ráno nás všechny dovezli na nádraží a my jsme přesně v 10'02 opustili Bonn, kde po nás zůstalo pár obrázků, přátel a spousta hezkých vzpomínek.

Petra